Náboženství

Listy dějin české gotiky. Studie o významné osobnosti českých církevních a kulturních dějin je současně širším obrazem myšlenkového světa společnosti.

Několik myšlenek o dobrotivosti podle J.Guiberta.

Tato publikace připomíná jednu ze zapomenutých kapitol dějin olomoucké arcidiecéze. Původním záměrem Katolické akce, této významné aktivity církve v 1. polovině 20. století, iniciované papeži, byla aktivizace laiků pro práci na pokřesťanštění současného světa. Knížka představuje dva horlivé protagonisty v budování Katolické akce v tehdy téměř dvojjazyčné olomoucké arcidiecézi: Msgre ThDr. Bedřicha Vaška (18821959) a Msgre ThDr. et PhDr. Josefa Krafta (18771946), jejich mnohotvárnou činnost i osobní osudy.

Je mnoho spisů, spisků, knih, kilometry básní o ženách, dívkách, o rodinách, o dětech osamělých i dobře vedených, o opuštěných ženách, o rodinách, které drží a o jiných, které se rozpadly. Jedni líčí bláhové scény nebo zlehčují krásu čistého života dívek ještě jako dětí a jiní shrnují své dojmy do vnějších, někdy nečistých kombinací o dívce – o ženě. Následujících několik kapitol se obrací v naději na pozorné čtenáře především v hovoru o dívkách a s dívkami, které poznaly, že v kráse jejich mladistvého života není nejmenšího důvodu, proč ztrácet naději i na umístění vnějším, když dokáže pro zachování duchovní krásy obhájit svoji statečnost. Dokud zůstane třeba jen jedna jediná rozesmátá, milá, ukázněná dívčina, není beznadějné o tuto krásu bojovat. Tolikráte ale musíme volat slovy Písma: "Kdo nalezne ženu statečnou." Proto nechceme být jenom rozborem, který by se odvažoval rozpitvávat vnější i vnitřní faktory života a jednání, nýbrž budeme podávat všechny činitele v jejich barvité podobě, která přiblíží onu krásu, kterou Bůh obdařil každou dcerku, aby zjemňovala svět, který ji obklopuje. To je to poslání, které jim nepřidáváme jenom my, ale které považuji za podstatu jejich skutečného vztahu k sobě i k těm, ke kterým se obrací někdy jenom pohledem, úsměvem, slovem anebo gestem. Chceme vidět znovu zase dívku v její nádheře stvoření, vykoupenou obětmi Kristovými a zdokonalovanou sebeobětováním vlastním. Je to odvážná, ale věřím, že radostná cesta, protože je nová natolik, aby ukázala tolikerým mladým lidem, že je potřebí všechno chápat nezatíženým nitrem a očištěnou duší. Jít cestou víry! Jen ze skutků, ne podle řečí. Dbát o čistotu ve všech projevech již od nejútlejšího dětství.

Ve svých promluvách, z nichž většina byla vysílána ve stejnojmenné rozhlasové relaci, hovoří pastor Jan Schwarz o životním osudu, který se stává učebnicí vděku i nevděku, cestou osobní politické tragédie, ale i lásky k rodné zemi. Navzdory svému jménu nevidí svět černě, ale ani růžově, spíš v takové podobě, jaký skutečně je, a zároveň sní o tom, jaký by mohl a měl být. Dívá se kolem sebe očima laskavýma a plnýma naděje, což mu pomáhá nepřehlédnout konkrétní a jedinečné a mluvit o tom tak, že i to zdánlivě nejobyčejnější se nakonec ukáže jako překvapující a duchovně inspirující.

Tato studie na základě biblických a mimobiblických pramenů nabízí pokus prozkoumat podobu starokřesťanského slavení Večeře Páně - později zvaného eucharistie - pouze do počátku třetího století. Publikace je určena pro studenty a odbornou veřejnost.

Náboženský život křesťanů v 15. a 16. století v Litovli

Katolický týdeník, dříve Katolické noviny, existuje již 60 let. Při této příležitosti vychází publikace, která mapuje vývoj katolického periodika, které bylo založeno v roce 1949.

Boží pomocníci jako součást radostné zvěsti biblických příběhů. Volné pokračování úspěšného titulu Poselství shůry. Autor se opět věnuje andělským ctnostem jako inspiraci pro náš život.

Ekumenický překlad textu Nového zákona. Obsahuje nejdůležitější údaje o životě Krista, slovníček a studijní otázky, které se vztahují k pochopení knihy.

Celina Palinská byla Milosrdní sestra Svatého Kříže, která hodně trpěla a zapírala se a měla proto mimořádné dary, které sepsala do deníku na příkaz svého zpovědníka.

Pro nesmrtelnou duši snesu každý kopanec

Publikace pojednává o katolickém knězi německé národnosti, který působil jako katecheta v Libině a v Olomouci a od roku 1934 jako probošt kapituly v Mikulově. Aktivně se nasazoval nejen v pastorační, ale také v politické práci. Veřejně se postavil proti ideologii nacismu. V roce 1938 byl jmenován generálním vikářem sudetské části brněnské diecéze. Žil pod stálou hrozbou zatčení. Zemřel nečekaně 29. prosince 1944. Je pochován na hřbitově v Mikulově. I přes mnohá ocenění včetně vysokých světských i církevních funkcí, které zastával, zůstával pořád páterem Franzem, který chtěl být jako katolický kněz nablízku všem lidem.

Deset mariánských obrázků z moravských poutních míst.

Jako světla v temnotách svítí nám příklady svatých na stezku k večnému cíli. Ukazují nám cestu, povzbuzují nás, když únavou klesáme, varují nás, abychom nezbloudili. Čtěme životy svatých, uvažujme o nich, následujme je. Svatí byli lidé jako my. Musili se namáhati jako my. Měli pokušení jako my. Ano, někdy i klesli, ale zase povstali. Měli i své chyby, ale nikdy se s nimi nesmířili, nýbrž bojovali proti nim až do krve a právě tím se stali svatými. To je též naše cesta do nebe. Učme se od nich! — Svatí jsou hrdinové, kteří nestavějí své hrdinství na odiv, ne, oni svým životem nám ukazují cestu k pramenům lepšího života: k věčným pravdám a věčným silám, z nichž žije duše jednotlivce i celého národa. Prameny, jichž bylo použito, jsou kromě novějších časopiseckých zpráv: Acta Sanctorum Boll., Metod Kulda: Církevní rok, Fr. Eckert: Církev vítězná, Isidor Vondruška: Životopisy svatých v pořadí dějin církevních (1930) a několik cizojazyčných děl. Podle dekretů papeže Urbana VIII. a apoštolské konstituce „Officiorum“ papeže Lva XIII. prohlašuji, že rozhodnutí o zázracích, zjeveních a jiných nadpřirozených událostech patří Církví, které se ve všem podrobuji, neboť svou přísností, s níž posuzuje takové věci, jest mi neomylnou vůdkyní. Ve Frýdku na svátek Zjevení Páně 1947.