Náboženství

Dne 13. července roku 1858 si v Alençonu vzal Louis Martin za ženu Zélii Guérinovou. Jemu bylo třicet čtyři let, jí šestadvacet. Znali se pouhé tři měsíce, ale ani na okamžik nezapochybovali o tom, že jejich manželství bylo uzavřeno z Boží vůle. Martinovým se narodilo devět dětí, ale jen pět dcer se dožilo dospělého věku. Mezi nimi byla i Terezie, dnes známá jako karmelitka svatá Terezie od Dítěte Ježíše, učitelka církve. V roce 2008, tedy 150 let od jejich svatby, byli rodiče svaté Terezie blahořečeni. Jací vlastně byli a jaká byla jejich životní cesta? Co vnesli do života svých dětí a čím naopak jejich děti přispěly k dozrání rodičů? Jakým životním zkouškám a nejistotám museli čelit? O tom všem pojednává kniha Helene Monginové. Jejím prostřednictvím poznáme blíže dva obyčejné lidi, kteří Bohu dovolili, aby z jejich svazku vytvořil něco neobyčejného. A požehnání, které vnesla do světa jejich dcera Terezie, nám bezděky připomíná slova Písma: Já Hospodin… prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mne milují

Mello pro své příběhy čerpá inspiraci z náboženských tradic křesťanství, zenového buddhismu, taoismu nebo islámské mystiky. „Lidské srdce touží po Pravdě, která je osvobozuje a činí šťastným. Proto je velkou záhadou, proč bezprostřední reakce člověka na Pravdu je nepřátelská a ustrašená. Duchovní učitelé našli způsob, jak překonat odmítavý postoj svých posluchačů vyprávět příběh. Budete-li poslouchat pozorně, příběh vnikne do vašeho srdce a překoná překážky bránící vstupu Božího ducha.“

Na cestě ke Kršnovi. O KRÁLOVNĚ KUNTÍ se vypráví v Mahábháratě, velkém indickém eposu, jehož hlavním námětem je spor o královský trůn, vrcholící bratrovražednou bitvou na Kurukšétře. Tato vzácná žena i v těch nejtěžších situacích dokázala najít vnitřní sílu a projít všemi životními zkouškami. Učení královny Kuntí je prosté a zároveň vznešené. Její čistá oddanost Šrí Kršnovi ji za všech okolností ochránila před nepřízní osudu a její modlitby, obsažené v této knize, jsou pokládány za mistrovské dílo filozofického, teologického a literárního charakteru. Uznávaný učitel indické filozofie a náboženství A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda podrobně vysvětluje význam modliteb královny Kuntí a dává nám návod, jak toto vznešené učení uplatnit i v každodenním životě.

Čtyři evangelia v moderním překladu. 25 témat pro ty, kdo prožívají těžké období života

Jako světla v temnotách svítí nám příklady svatých na stezku k večnému cíli. Ukazují nám cestu, povzbuzují nás, když únavou klesáme, varují nás, abychom nezbloudili. Čtěme životy svatých, uvažujme o nich, následujme je. Svatí byli lidé jako my. Musili se namáhati jako my. Měli pokušení jako my. Ano, někdy i klesli, ale zase povstali. Měli i své chyby, ale nikdy se s nimi nesmířili, nýbrž bojovali proti nim až do krve a právě tím se stali svatými. To je též naše cesta do nebe. Učme se od nich! — Svatí jsou hrdinové, kteří nestavějí své hrdinství na odiv, ne, oni svým životem nám ukazují cestu k pramenům lepšího života: k věčným pravdám a věčným silám, z nichž žije duše jednotlivce i celého národa. Prameny, jichž bylo použito, jsou kromě novějších časopiseckých zpráv: Acta Sanctorum Boll., Metod Kulda: Církevní rok, Fr. Eckert: Církev vítězná, Isidor Vondruška: Životopisy svatých v pořadí dějin církevních (1930) a několik cizojazyčných děl. Podle dekretů papeže Urbana VIII. a apoštolské konstituce „Officiorum“ papeže Lva XIII. prohlašuji, že rozhodnutí o zázracích, zjeveních a jiných nadpřirozených událostech patří Církví, které se ve všem podrobuji, neboť svou přísností, s níž posuzuje takové věci, jest mi neomylnou vůdkyní. Ve Frýdku na svátek Zjevení Páně 1947.

Bratr Efraim, zakladatel společenství Blahoslavenství, nám nabízí sbírku svých myšlenek.

Jan Sarkander byl moravský katolický kněz a mučedník žijící v první polovině 17. století. Jako katolík čelil reformačním snahám a útlaku jeho konfesních odpůrců. V důsledku českého stavovského povstání byl nucen přerušit svou kněžskou činnost a skrývat se před nekatolickými stavy. Začátkem roku 1620 byl však zadržen a odveden k výslechu do Olomouce. Zde po čtyřtýdenních výsleších útrpným právem zemřel 17. března 1620. Uctívání Sarkandra jakožto mučedníka pro „pravou víru“ započalo bezprostředně po jeho smrti. Kult byl dále šířen a propagován po celé 17. a 18. století. V roce 1859 proběhla Sarkandrova beatifikace a jeho obliba neustala ani v době současné, čehož dokladem je proces svatořečení z roku 1995.

Autorův spisek o úctě k nejčistšímu srdci Panny Marie obsahuje dějiny úcty a pobožnosti k Srdci Matky Páně.