Zajatci ledu a noci - Zinovij Samojlovič Davydov

V roce 1743 vyplula z Mezeni do Severního ledového oceánu ruská velrybářská loď. Silnou bouří byla zahnána k ostrovu Malý Berún. Tři muži a dvanáctiletý Váňuška - také člen posádky - odešli na průzkum ostrova, a zatímco spali v starém loveckém srubu, byla loď s celou posádkou rozdrcena a potopena ledovcem. Naši čtyři hrdinové, vybaveni jen puškou s pouhými sedmnácti náboji, sekerou a křesadlem, byli postaveni před problém uhájit svou existenci v krutých polárních podmínkách. Museli bojovat s přírodou, zimou, hladem, nemocemi i vlastní beznadějí. Jejich nedobrovolné vyhnanství trvalo plných šest let; za tu dobu jeden z mužů zemřel a malý Váňuška dospěl v muže. Po šesti letech je konečně objevila raskolnická loď a všechny je odvezla zpět do vlasti. Tím však neobyčejné příhody našich trosečníků nekončí. Carevna Jelizaveta, která se dozvěděla o jejich dobrodružství, je dává převézt do Petrohradu a umisťuje je jako novou atrakci ve své zoologické zahradě. Mužům se však podaří odtud uprchnout na Vyg, kde se dají najmout na loď, která má lovit v oblasti Nové země. A tady po nich stopy končí. Loď se už nikdy nevrátila. Pravděpodobně ztroskotala a naši hrdinové našli svůj poslední odpočinek někde v nehostinných pustinách Nové země ... Vášnivé přitakání životu, ať je jakkoli těžký, chlapskost v tom nejlepším slova smyslu, vůle rvát se o život vždy a všude, ať jsou pro to podmínky sebehorší - to jsou nejvýraznější rysy tohoto poutavého, dramatického příběhu.