V listopadu 1945 odevzdal O'Neill svému newyorskému nakladateli rukopis dramatu Cesta dlouhým dnem do noci s přáním, aby byl zveřejněn nejdříve dvacet pět let po jeho smrti. Avšak již v roce 1955, necelé dva roky po dramatikově úmrtí, požádala O'Neillova vdova o jeho vydání a kopii rukopisu poslala Královskému dramatickému divadlu ve Stockholmu. Zde měla světovou premiéru 2. února 1956. Už za O'Neillova života se vědělo, že se jedná o autobiografickou hru, stejně jako bylo známo, proč se autor brání jejímu uvedení: jeden z jejích protagonistů byl dosud naživu. Později se ukázalo, že touto postavou je sám O'Neill. Kromě sebe vypodobnil ve hře svého otce, matku a staršího bratra Jamese. Téměř vše v ní odpovídá skutečnosti: otcovo skrblictví, matčina narkomanie, bratrův alkoholismus, O'Neillovy souchotiny. Děj hry je zhuštěn do jediného srpnového dne roku 1912. O'Neill se v tomto dramatu „dávné strasti, napsaném slzami a krví“ odvážně postavil tváří v tvář vlastní minulosti a svým nejbližším a podal o nich dojemnou uměleckou výpověď o lidském utrpení, které nahlíží s hlubokým soucitem, pochopením a odpuštěním.
