Románová trilogie přibližuje ovzduší společenského rozkladu a prudkého ideového kvasu na přelomu 19. a 20. století. Hlavní myšlenkou románu je pokus o konfrontaci renesančního pojetí života a dekadencí konce století. Hlavní hrdinka, poslední představitelka kdysi mocného aristokratického rodu, je prvou představitelkou třídy, která stojí nad společenským vřením své doby uzavřena ve své jedinečnosti. V mládí koketuje s myšlenkou revoluce, později při návštěvě Itálie se věnuje výhradně umění a sběratelství a na konci svého života se stává vášnivou vyznavačkou lásky. Román v epické šíři přibližuje obraz života všech společenských vrstev především společnost umělců, výborně vykresluje charaktery jednotlivých hrdinů. Je kritikou církve, koketování s myšlenkami revoluce a pokrytectví v mezilidských vztazích.
