Deset ruských novel XX. století - antologie

Vývoj ruské a sovětské prózy první poloviny tohoto století nebyl o nic méně bouřlivý než vývoj země samé. Tři revoluce v krátkém období dvanácti let, dvě sovětské války, dlouhá léta války občanské a budovatelský vzmach prvních pětiletek - to všechno jsou historická fakta, která nemohla zůstat bez vlivu na literaturu. Epocha revolučního přerodu a přehodnocování hodnot vytvořila nejen nové estetické kvality, ale podtrhla i význam slavných tradic klasické ruské literatury. A není to jen Gorkij a Serafimovič, kteří dávno před sedmnáctým rokem položili základy socialistického realismu. U Kuprina je spojení s tradicí klariského realismu bezprostřednější než u Alexeje Tolstého. Gorkého žáci, Ivanov, Fedin, Leonov, navazují na tyto tradice jak vlivem svého učitele, tak přímo. V Šolochovovi bývá právem spatřován sovětský Lev Tolstoj. Nikdy však toto navázání není přímočaré. Každý z deseti autorů našeho svazku vždy zůstává sám sebou se všemi znaky doby i svého osobitého umění. Třebaže tento výbor nemohl zdaleka vyčerpat celé bohatství ruské novelistiky XX. století, zachycuje v deseti výrazných představitelích nejen to nejlepší, co tito autoři v novelistice přinesli, ale i to, jak literatura odrážela velké revoluční změny v životě ruských a sovětských lidí, a současně jak tyto revoluční změny pomáhala spoluvytvářet.