Fragment neznamená v německé rané romantice, zejména u Friedricha Schlegela a Novalise, pouze něco nedokončeného či neúplného, "zlomek" v běžném slova smyslu, nýbrž vědomě pěstovaný literárně filozofický žánr, který usiluje o vyhrocenou, v podstatě experimentální formulaci jedné myšlenky nebo zážitku, o formulaci neomezenou kontextem hotového systému. Fragment je výrazem myšlení, které se přiznává ke své neuzavřenosti a kontinuálnosti, je to forma literárního mládí, které nechce jít vyšlapanými cestami a na každém kroku, zcela elementárně, si ověřuje, zda by nebylo možné vydat se i jiným směrem. Novalis se vyrovnává s myšlenkovými systémy svých předchůdců i současníků - Goetha, Fichta, Hemsterhuise aj. - nikoli jako s celky, ale tak, že prověřuje nosnost jejich jednotlivých článků, jež samostatně domýšlí a variuje. Při vší různosti témat a náhodnosti podnětů - reaguje na problémy z oblasti filozofie, historie, politiky, ale velmi často i přírodních věd - je za jeho soubory fragmentů nepřehlédnutelný jednotící prvek: snaha dobrat se souvislosti všeho se vším, dospět k jistému univerzálnímu názoru. V tomto smyslu nejsou Novalisovy fragmenty a reflexe jen nezávaznými náčrtky nebo přípravným materiálem vlastní básnické tvorby, nýbrž její integrální součástí a svébytnou literární hodnotou.
