Jako světla v temnotách svítí nám příklady svatých na stezku k večnému cíli. Ukazují nám cestu, povzbuzují nás, když únavou klesáme, varují nás, abychom nezbloudili. Čtěme životy svatých, uvažujme o nich, následujme je. Svatí byli lidé jako my. Musili se namáhati jako my. Měli pokušení jako my. Ano, někdy i klesli, ale zase povstali. Měli i své chyby, ale nikdy se s nimi nesmířili, nýbrž bojovali proti nim až do krve a právě tím se stali svatými. To je též naše cesta do nebe. Učme se od nich! — Svatí jsou hrdinové, kteří nestavějí své hrdinství na odiv, ne, oni svým životem nám ukazují cestu k pramenům lepšího života: k věčným pravdám a věčným silám, z nichž žije duše jednotlivce i celého národa. Prameny, jichž bylo použito, jsou kromě novějších časopiseckých zpráv: Acta Sanctorum Boll., Metod Kulda: Církevní rok, Fr. Eckert: Církev vítězná, Isidor Vondruška: Životopisy svatých v pořadí dějin církevních (1930) a několik cizojazyčných děl. Podle dekretů papeže Urbana VIII. a apoštolské konstituce „Officiorum“ papeže Lva XIII. prohlašuji, že rozhodnutí o zázracích, zjeveních a jiných nadpřirozených událostech patří Církví, které se ve všem podrobuji, neboť svou přísností, s níž posuzuje takové věci, jest mi neomylnou vůdkyní. Ve Frýdku na svátek Zjevení Páně 1947.
